od ZdenekHQ » 24 zář 2005, 12:50
Původní způsob měření vodivosti, použitý u detektoru, který je na fotografii nahoře vlevo na tomto boardu, používal tuto metodu : Jakmile úroveň křivky doběhu (dále jen KD) dosáhla v čase t0+5 hodnoty přesně 1/3 Ustred (normální hodnota je asi 2/3 Ustred), uložila se do paměti hodnota Ustred-Uh a na několik vteřin se zobrazila na měřicí přístroj. Čas t0+11, ve kterém byla měřena hodnota Uh byl zvolen experimentálně tak, aby kovy se špatnou vodivostí nedávaly skoro žádnou výchylku, zatímco kovy s dobrou vodivostí výchylku plnou.
Výsledky opakovaných měření měly poměrně velký rozptyl, byla naměřena jiná hodnota při přibližování a při oddalování cívky od nálezu, ale byla dostatečně přesná, aby detektor rozlišil alobal-železo-barevné kovy (měď, hliník, sříbro). Poměrně velmi dobře dokázal vyloučit střepiny, kterých je tady v okolí plný les a tím pádem dával detektor signál skoro na každém kroku a jednoznačně rozlišil alobal. Naopak některé turistické poklady jako konzervy a plechovky od starých sprejů, které byly dělány z kvalitního plechu, označil jako pozitivní nález.
Tímto obvodem lze doplnit prakticky každý PI detektor při zachování plné citlivosti, pouze pro rozlišení je třeba přiblížení cívky k nálezu, což většinou znamená odhrnutí vrchní vrstvy listí a přitlačení cívky k zemi, bez většího kopání. Ocenili by ho hlavně ti, co už několikrát místo pokladu našli zakopanou tašku s plechovkami nebo skoro narazili na spodní vodu.
Nicméně metoda je překonaná mnohem přesnějším obvodem, který právě testuji. Kupodivu přes velmi složitý obvod obsahující 3 vzorkovací zesilovače a hromadu operačních zesilovačů a odporových matic jsem se dostal zpět k poměrně jednoduchému a elegantnímu řešení, o kterém napíšu někdy příště....